BOJOVÁ UMĚNÍ ANEB JEDNOTA OSOBNOSTÍ
Desetidílný dokumentární seriál, rok 2007
O podstatě a filosofii bojových dovedností člověka od nejstarších dob až k naším dnům.
Filmy mají za cíl zmapovat naše evropské pocity při doteku života a smrti, snaží se odbourat stereotypní názor na bojová umění jako způsobu někoho efektně „zmlátit“. Jít cestou bojových umění je jednou z oněch alternativních cest poznání, umožňujících žít v harmonii s přírodními zákony.
- Verze: česká, anglická
- Délka dílu: 26 min
- Režie a scénář: Světlana Lazarová
- Kamera: Miroslav Kousal
- Zvuk: Jiří Mach
- Střih: Allan Lazarov
- Hudba: Markéta Mazourová
- Produkce: Roman Štědrý
- Komentář: Miroslav Machoň
- Účinkující: Zdeněk Srstka, Jaroslav Poříz st., Jaroslav Poříz ml., Marek Švec, Rostislav Pinkas, Ervin Varga, Petr Petřák, Veronika Pinkasová, Petr Švehla, Rostislav Osička, Pavel Hakim Mayer, Ivana Veselková, Eva Lišková , Miroslav Sobotka, Marek Svítek, Petr Kotík, Jaroslav Tomsa, Lukáš Konečný, Ondřej „Spejbl“ Hutník, Martin Zavoral, Zhai Hua, Du Fukun, Yan Chunzhi, Daniel Brauckman, Kamila Ženatá, Petr Němec, Ivan Tulenko, Jiří Hušek, Pavel Simon, Jeshe Gyatso, Štěpán Vyhlídka, Qin Mintang, Jiří Novák, Juraj Durec, Jakub Kadlec, Frans Christian, Roman Bittner, Pavel Macek, Ivan Rzounek, Aleš Kocián, Marek Třesl, Ondřej Havlíček, Juraj Potyš, Roman Berny, Oskar Higa, Jiří Smeták, Jan Soukup, Martin Zámečník, Hwing Ho-Yong, Hideko Zaitsu, Vladimír Hotovec, Václav Kučera, Pavel Bolf, Petr Nůsek, Petr Koza, Josef Madl, Miroslav Khun, Roman Tichý, Jan Kozák, Hana Kotlářová, Soke Yemaue, Shishiya Ichiro, Matěj Novák, Martin Matouš, Ondřej Malina, Jiří Marek, Michal Kulhánek, Daniel Barták, Petr Jakl, Markéta Tukinská, Blanka Vítovcová, Petr Chlumský, Jana Čišmařová, Tomáš Kerle, Miroslav Riedel, Tomáš Zummer, Sarodjo Siswartono, Stanislav Gazdik, David Sýkora, Dušan Vavrečka, Ladislav Hodač, Sabina Horynová
- Premiéra ČT: podzim, 2007
- Festivaly: 7. díl seriálu O moudrosti a pýše – nominace FICTS Milano “SPORT MOVIES & TV 2008”
1. O síle a slabosti
Člověk nezná hranice svých možností. Již od nejstarších let bojuje, aby přežil, ubránil sebe a svoji rodinu. Podle asijské filosofie na Dálném Východě má lidská bytost žít v souladu s přírodou. V západním pojetí se člověk již od doby renesance opájí pocitem osobní svobody a cítí bytostnou převahou nad vším živým.Tyto světonázorové rozdíly se prolínají i do vývoje bojových dovedností lidí a konkrétně do jedné z nejstarších z nich: do zápasu – v Evropě do řeckořímského zápasu a v Japonsku do zápasu sumo. Obě bojová umění nabízejí cestu k poznání vlastní síly a slabosti.
2. O mírností a násilí
V každodenním shonu a snaze splnit náročné životní úkoly přemáhají lidé sami sebe. Setkávají se někdy s nepochopením a s násilným chováním a často sami projevují agresi. Umění pěstních zápasů je staré tisíce let. V jejich průběhu se vytvořilo několik boxerských škol: evropský box, thajský box a kick box. Otázka, jak se člověk vyrovnává se svými dovednostmi a jak se může stát pánem svého chování, je podstatou tohoto dílu.
3. O prozřetelnosti a slepotě
Hledání vnitřního míru jedince v harmonii s vesmírem je podstatou i tradičních čínských bojových umění: thajt´i Juan, sing-i a pa-kua. Značný vliv na čínská bojová umění má původní čínské náboženství – taoismus.V čínském kung-fu se vytvořili dva směry: „vnější“ – tvrdé systémy, spojené se silovými údery a posilováním svalstva a „vnitřní“ –měkké systémy, soustředěné na rozvoj vnitřních sil a energie.
4. O vůli a marnosti
Pro spoustu lidí zůstává život věčnou hádankou jenom proto, že neusilují o životní změnu. Jeden z klíčů k této hádance nabízejí bojová umění, třebaže čínské přísloví praví, že trénovat kung-fu je jako „polykat hořké“. Důkazem toho jsou čínská bojová umění „šaolinské kung-fu“, „kudlanka nábožná“ anebo vietnamské bojové umění „viet-vo dao“. Kung-fu znamená dovednost nejen v boji, ale v kterékoli oblasti života – učí trpělivosti. Hedvábnou cestou se do Číny dostal z Indie i buddhismus, druhé náboženství po taoismu, které výrazně ovlivnilo bojová umění.
5. O pokoře a samolibosti
V současném světě, obklopeni dobrem, ale též vzrůstajícím násilím, pociťují lidé nedostatek lásky, úcty a zdvořilosti. Jakoby lidstvu došly ideály, k nimž vybízel čínský filosof Konfucius. Konfucianismus je třetím náboženství, které výrazně ovlivnilo čínské kung-fu. Techniky čínských „vnějších“ bojových stylů na jihu jsou krátké, ale velmi dynamické. Styly „hung gar“ a „wing čchun“ patří do této skupiny. Bojová umění učí jedince pokoře a skromnosti. Je někdy těžké překonat vlastní „ego“.
6. O vytrvalosti a skepsi
Bojové techniky nacházejí velmi široké uplatnění ve filmu. Tyto „filmové hity“, bohužel, často neodpovídají pravdě. Pod vlivem domácích a čínských bojových stylů na Okinawě vznikl nový styl, který Okinawci nazvali „te“-čili ruka. Byl založen především na technice boje holou rukou. Do Japonska se „karate“ dostalo v roce 1922. „Taekwondo“ korejsky znamená „cesta nohou a rukou“. Je to bojové umění, čerpající ze starodávné korejské metody boje beze zbraně, smíšené s čínskými vlivy. „Karate“ a „taekwondo“jsou ovlivněny buddhistickou filosofií zen, která je zaměřena na lidské duchovno a lidskou spiritualitu. Jednota intuice a akce je cílem zenové meditace v bojových uměních. Nejlepší „cestou“ bojovníka je jeho vlastní zkušenost.
7. O moudrosti a pýše
Slavný japonský samuraj Miamoto Musashi, po nesčetných vítězstvích a porážkách v boji s mečem, došel k poznání, že největším protivníkem je člověk sám sobě. Nejprudší rozvoj zaznamenal šerm v období středověku, kdy se umění meče stálo privilegiem kasty rytířů. Říká se, že meč je také „duší samuraje“. Původní samurajské „umění meče“ kenjutsu je předchůdcem soudobého bojového umění kendo „cesta meče“, jehož cílem je rozvoj duchovních hodnot bojovníka. Bojovým uměním, které se za doby samurajů prosadilo jako „bojové umění žen“ bylo „naginatajutsu“. Dnes pod vlivem šintoismu a zen-buddhismu i kyudo, umění lukostřelby, jako většina japonských bojových umění, slouží k duchovní přeměně jedince. Jedním z nejtěžších úkolů bojovníka a každého z nás je nezpychnout nad dosažením vrcholů.
8. O souladu a prohře
Nikdy nevíme, co je vítězstvím a co je porážkou. Darem života je každodenní zjištění, že svět je krásný i bez bojů a bez neustálého dokazování, jak velmi jsme „výjimeční“. Jemná cesta japonských bojových umění jujutsu, judo, aikido, aikijutsu je pro některé cvičence opravdu vlídnou, pro jiné je však těžkým životním údělem. Pochopit podstatu nejvyšší harmonie vesmíru a svou nedokonalost je jedním z nejtěžších úkolů bojovníka.
9. O tvořivosti a stereotypu
Kdyby každý člověk spatřoval v tom, co vykonává, „zázrak“, svět by byl vlídnější a laskavější.Těšit se z každodenního pohybu „mysli a těla“a z objevů nových rozměrů života je dnes obtížným úkolem, pro některé téměř nesplnitelným. Jak překonat stereotyp nám ukážou cvičenci brazilského bojového umění „capoeira“, indonéského bojového stylu „pencak silat“, filipínského „arnis“. Povede se to vždycky být kreativní?
10. O střízlivosti a fikci
To, k čemu lidé přirovnávají realitu, je někdy, bohužel, nereálná představa o tom, jak fungují mechanizmy života. Chceme existovat v „lepším“ světě a co pro to děláme? Všechna současná bojová umění mají za úkol lépe „zabydlet“ dnešního člověka ve světě protikladů, chtějí mu pomoci se ubránit a přežit jako bytost 21 století. Ta škála nových bojových směrů je obrovská, ale my se zastavíme jen u některých z nich: „systéma“, „FISFO, security systém“, „sambo“, „krav maga“, aj. Realita „boje“ je jiná než „utopie“ snů. Dají se sloučit v jedno?
