Svatoušek

tragikomický monolog rakouského
autora Norberta Silberbauera

ukázka ze hry

kdy se hraje?

Premiéra: 24. 09. 2015

Derniéra: 18. 04. 2017

"Kam vede život bez hříchu?"

Čestnému kostelníku, který pracuje přes den v tiskárně, se přihodí jedné neděle v kostele nehoda. Ozve se prasknutí, spadne na něj dvousetkilový pískovcový anděl a zabije ho. Žil celý život podle Desatera a znal všech dvanáct apoštolů jménem, v počítači měl jako výchozí stránku web kardinála, aby si každé ráno vychutnal kliknutím myši jeho úsměv.

Na hřích prostě nebyl čas. Teď je mrtvý a čeká na zmrtvýchvstání, na nanebevstoupení, ale nic se neděje. Zarezervoval si cestu, sbalil kufr, zaplatil účet, ale autobus nikde. Čeká na svého anděla, který ho má vést ke Spasiteli, je však stále více zklamán a čekání se mění v rezignaci. Retrospektivně si rekapituluje svůj zbožný život, přičemž se začínají vynořovat jeho hříchy - zlost na lidi, kteří ho opustili, rozhořčení, nenávist. Konečně vybízí Boha k reakci a ani si nevšimne, že se nachází v pekle - svém soukromém pekle. On, který věnoval celý život církvi, se ocitá ve slepé uličce. Dochází k závěru, že si měl život více užít.

Autor: Norbert Silberbauer
Překlad: Michal Kotrouš
Herecké obsazení: Otmar Brancuzský
Dramaturgie a režie: Světlana Lazarová
Scénografie: Světlana Lazarová, Otmar Brancuzský
Výtvarná spolupráce: Inka Delevová
Hudební režie: Allan Lazarov
As. režie : Eva Malá
Stavba a technická spolupráce: Pavel Saitl
Foto: Jiří Skupien

Premiéra: 11. 11. 2015 v Divadle Bez hranic

První představení před veřejností: 24. 9. 2015, Divadlo Horní Počernice

Producent a provozovací práva: Golde Archer Productions s.r.o.

Autorská práva k představení: Aura-Pont s.r.o.

Délka představení: 70 min

reference

“Vážená a milovaná Světlano, děkuji nejen za premiérovou událost „Svatouška“, ale i za jeho další dílo, totiž, že každé skvělé představení se mi stává neodbytným…! Vytvořili jste na základě perfektní předlohy tolik vlastní obrazotvornosti, že se ve vašem představení nalézá lehounce snad každý z nás. Čím zběsilejším tempem prolétneme svými životy, o to tišeji můžeme ocenit takové pozastavení, které jste nám dopřáli. Neměla jsem během vaší hry ani čas ani potřebu dělit, zda li jsem jen svědkem úsměvné životní sebeironie, či samotným jejím aktérem..? Veškeré dojmy, zda nežijeme skutečně smysluplněji, vášnivěji a upřímněji sami k sobě pouze až ve chvíli fatálních milníků, které se nás dotýkají v poslední vteřině života(slovy autora“v té nekonečné hodině a půl..“) , v zrcadlení –jééé, proč?..a..zač ?.tak jak?..jinak?.mám ještě právo?..čas..? Zkrátka, děkuji vám,pro mne je vaše hra „ a la recherche du temps perdu“, snad i proto mne po několikátém shlédnutí utvrdila v nadějném přesvědčení, že nikdy není pozdě žít znovu a lépe..byť třeba jen hodinu a půl!? Otík Brancuzský je bez ohledu na svoji tělesnou váhu ten nejkřehčí obláček „našeho svědomí“. Skvělé ! Přeji vám všem po zásluze krásnou životní štaci s tímto představením. Upřímné díky.

— Vaše Vilma Cibulková

“Divadelní hra ,,Svatoušek'' je velmi zdařilé dílo. Nápaditá režie i samotný výkon herce. Přímočaré zaměření na víru, jako takovou, a smysl života. Je přínosné, že se smysl víry rozebírá v sice v humoru, ale s hrotnými vývoji myšlenek, v dnešní ,,ateistické'' době. Režie, ve výrazivu herce, je dotažená do směšných situací. Neotřelé, herecké, pohybové pasáže dotahují myšlenky ad absurdum. Tím se hra stává bodlem namířeným do duše diváka. Velmi vyzdvihuji nenáročné, ale plně funkční dekorace a rekvisity. Nejsou zbytečné a dotahují hereckou, danou pasáž. Světelný part je opět citlivě dotvářející prvek, dané situace. Byla jsem jak pobavená, tak vyzvaná k zamyšlení.

— Anna Čumpeliková, mim režisér, návrhářka divadelních kostýmů

“Často se diskutuje, zda divadlo jednoho herce je vůbec divadlo. Inscenace Svatoušek autora Norberta Silberbauera, režisérky Světlany Lazarové a herce Otmara Brancuzského dokazuje, že když se to umí, tak to divadlo je. Výlučně mužská společnost, stejně jako výlučně ženská, vždycky trpí nějakou jednostranností. V našem případě mužská racionalita doplněná, ženskou emocí vytváří ideální kombinaci. Na cestu do ráje nepotřebujete zavazadla, ale přece... Kdo ví, jak bude cesta dlouhá a kde se zdržíte... Kopací míč má duši. Kdo má duši, má i skrytá přání, touhy a naději. Pokud se vám zdají tyto poslední poznámky málo srozumitelné, znamená to, že jste Svatouška ještě neviděli. Škoda!

— Martin Houska, dramatik

“A pokud jde o divadelní tvorbu, pak se musím zmínit o letošní premiéře hry Svatoušek v režii Světlany Lazarové. Hru pro jednoho herce napsal známý dramatik a spisovatel Norbert Silberbauer, hlavní postavu Svatouška fenomenálně ztvárnil Otmar Brancuzský. Tragikomedie začíná slovy, která hned ledaco napoví: Jsem mrtvý a je mi báječně. Hra je bilancí člověka, který byl už za svého života jako pohřbený v rakvi; žil zbožně, ale ve skutečnosti nežil vůbec. Hra neobyčejně sugestivně nahlíží do lidského nitra a prožívání, odhaluje skryté myšlenky i nepřiznané vášně a nenávisti. Světlana Lazarová nepochybně patří k našim předním divadelním režisérům. Její poslední hra je toho dokladem.

— Z Literárních novin 1/2016, rubrika: Co vás potěšilo v české kultuře roku 2015? Ladislava Chateau, spisovatelka a publicistka

“V divadelní hře "Svatoušek" se režisérce a dramaturgyni Světlaně Lazarové podařil mistrovský kousek - nalézt skvělou látku a oslovit vynikajícího herce Otmara Brancuzského. Toto spojení s režisérčiným vynikajícím vedením tak nutí diváka zamyslet se a položit si otázky typu: "Jaký vlastně je můj život? Není to jen pokrytectví? Nelžu sobě i okolí? Není můj vnitřní a vnější svět plný rozporů? Co je to vlastně můj život?" "Svatoušek" jde až na dřeň, na nic si nehraje, nebojí se otevírat kontroverzní témata a říkat věci tak, jak jsou, ať se to někomu líbí, nebo ne. Ostatně ten, kdo je ve hře postaven sám před sebe po své vlastní smrti, je sice herec, jenž vede svůj vnitřní monolog a tápe ve svém životě sebeklamu, ale v sebeklamu můžeme žít i my... Mít odvahu si to přiznat a změnit to, dokud je čas, to je jedno z hlavních poselství hry. Režisérka Světlana Lazarová si vybírá podobná témata a dokáže divákům sdělovat jasně a bez okolků to, co mnozí neumí, obávají se, nebo nechtějí. Hra je nezapomenutelným zážitkem a určitě stojí za to.

— Iva Tereza Grosskopfová, psychoterapeutka, scenáristka a režisérka dokumentárních filmů

“Velký potlesk si zaslouží divadelní představení „Svatoušek“ režisérky Světlany Lazarové. Mimořádný herecký výkon Otmara Brancuzského mi připomněl doby minulé, konkrétně mistrovství herce Rudolfa Hrušínského. Profesionální výkon režisérky si zaslouží obdiv.

— Mila Petrová, prezidentka OTTO BLANC Business &Social Club

“Po vynikající inscenaci hry Stefana Caneva "Druhá smrt Johanky z Arku" přišla režisérka Světlana Lazarová s dalším zajímavým, aktuálním a vtipným textem. Představení komedie "Svatoušek", rakouského dramatika Norberta Silberbauera, je nádherným spojením kvalitního textu, skvělé režijní práce, nápadité scény a obdivuhodného hereckého výkonu Otmara Brancuzského, který kromě náročného textu bravurně zvládá také práci s rekvizitami. Hra se zamýšlí nad otázkami přesahujícími hranice států i společenské rozdíly, zabývá se stálým hledáním vztahu jednotlivce k bohu a víře, k ostatním lidem i k sobě samému. Může osudový okamžik zcela změnit náš každodenní stereotyp a zažitý pohled na svět? Je moje životní cesta skutečně to, co jsem si přál/a? I takové otázky si mnozí diváci po zhlédnutí představení položí. Především ale odcházejí pobaveni a s novou inspirací do dalších dnů.

— Lydie Müllerová, překladatelka

“Otmar Brancuzský je ten nejúžasnější a nejkřehčí kostelník, jakého si umíte představit. Obětuje svůj život Bohu, ale jednoho dne se mu stane nehoda, uloupne se v kostele dvousetkilový andělíček a spadne mu přímo na hlavu. Tak začíná komedie, kterou bravurně zrežírovala Světlana Lazarová. Je velmi náročné, aby jeden herec, i když je tak dokonalý jako Otmar Brancuzský, zaujal diváky a dobře je pobavil. Kdo z nás dokáže pojmenovat věci takové jak jsou? Přiznat si, na to prostě nemám! Proč dělám tohle, když celý život toužím dělat něco jiného? Celý text: ivetasvobodova.blog.idnes.cz

— Iveta Svobodová, autorka detektivek a článků o historii a cestování

“Z čeho jste měl loni radost? : Moc mě potěšila objevná inscenace Silberbauerova monodramatu Svatoušek v Divadle Horní Počernice - v režii Světlany Lazarové exceluje Otmar Brancuzský.

— Stanislav Zindulka, letošní nositel ceny Thálie za celoživotní činoherní mistrostvství