Žanetě, potulné herečce a rebelce se nabízí příležitost volby: „plazit se a žít nebo neplazit se a zemřít“. Na cestě své duchovní proměny se stává „Johankou“ a sama sobě „tvůrcem“. Bůh a Kat, kteří Žanetu v její „životní proměně“ utvrzují, jsou také velmi netypičtí: z Boha lásky a naděje se vyklube ubohý, nevraživý stařeček, který opovrhuje lidmi a světem kolem nás, rozpolcený Kat je v „zabíjení“ až nepochopitelně altruistický a lidský. Současný a zcela paradoxní návrat k osudovým chvílím jedné již zmytologizované „smrti“nás přivádí k myšlence, že k hrdinství je třeba dozrát.